Jsem velvyslanec Surek a nyní se vás pokusím stručně seznámit s historií planety T'Kahsi. Jistě všichni víte že se jedná o čtvrtou planetu systému Eridanus, také známou jako Vulkán, která je od této planety Země vzdálena přibližně deset světelných let. Nemusím vám snad říkat že je domovskou planetou Vulkánců, rasy řídící se prostou logikou. Předpokládám, že tyto a další základní informace znáte a proto přejdu k hlavnímu tématu této přednášky, kterým je historie planety.

Systém Eridanus se začal formovat přibližně před 8 miliardami let. Pravděpodobně za 3 miliardy let již byly vytvořeny jednotlivé oběžné planety systému. Další dobu na Vulkánu probíhalo tektonické formování povrchu, posléze vzniká atmosféra a hydrosféra. První deště se na planetě objevují před 2,6 miliardami let. V dalším období začíná povrch planety chladnout, vytvářejí se pohoří, údolí vznikají jezera, podzemní nádrže a objevují se první rostlinné formy života - mořské řasy. O další miliardu let později se začínají rozvíjet první jednobuněčné organismy. Nebudu zde rozebírat evolucí jednotlivých druhů a proto se rovnou přesuneme do období před 2,4 miliony let, kdy se podle archeologických nálezů, již hojně objevují vzpřímení dvounozí pravulkánci. Pro srovnaní o 400 000 let později dochází na Zemí teprve k rozvoji primátů.

K nejdůležitějšímu kulturnímu vývoji dochází na vulkánu před 1 700 000 let. Rozvíjí se myšlení, řeč a zvídavost. V této době byli Vulkánci vzhledově velmi podobní dřívějším Terranům, pravděpodobně by jste je od nich nerozlišili, jelikož neměli žádné z dnes běžně známých specifických rysů. V následujících 200 000 letech žili Vulkánci na úrodné planetě v mohutných rozsáhlých lesích, kde jako preindustriální společnost tvořili mále tlupy … Pro potravu lovily zvířata, kterých byl v té době dostatek a také samozřejmě sbírali nejrůznější plody. Zanedlouho se začali rozvíjet první formy zemědělství. Kulturní vývoj a jeho návaznost byl podobný jako později u Terranů naučili se využívat ohně, objevili kolo, začali zpracovávat nejrůznější materiály a horniny …

Tento přirozený vývoj byl však před 1,5 miliony let narušen katastrofou. Z doposud přesně nevyjasněných důvodů došlo ve hvězdě Eridany 40 k silným termonukleárním reakcím, slunce vzplanulo a zvýšilo intenzitu vyzařované radiace a energie. To způsobilo živelné katastrofy na Vulkánu. Většina povrchové vody se vypařila a s částí atmosféry unikla do volného prostoru. Nová slabá atmosféra pohlcovala jen malé množství z nebezpečného záření, a proto v několika dnech byly všechny lesy spáleny a všechno na povrchu zahynulo. Někteří Vulkánci přežili ukryti v jeskyních. Když po skončení pekla vylezli ven ze svých úkrytů, viděli úplně jinou, novou krajinu, něž kterou znali předtím. Byla neúrodná, suchá a nehostinná. Na povrchu zůstal jen jediný mělký teplý oceán a malí počet jezer. Zásoby podzemní vody byli naštěstí nedotčené.

Život po této katastrofě byl velmi těžký. Řada Vulkáncu oslepla silnou intenzitou slunečního světla, vlivem radiace se rodily nemocné nebo deformované. Nedostatek jídla sužoval celou populaci. Katastrofu sice přežila řada zvířat, ale jen ta silná dokázala přežít i v těchto nových podmínkách. Je jasné, že v období, kdy existovalo absolutní minimum flory vymírala hlavně zvířata býložravá a dominovali silní masožraví predátoři jako je L'matya, a ta nebyli zrovna lehkou kořistí. Postupem jim také docházela kořist a začali napadat i samotné Vulkánce. … Ani pěstování rostlin nebylo nijak jednoduché, v suchém prostředí je bylo nutné zavlažovat a proto se život soustředil kolem vodních zdrojů v oázách.

V následujících 1,5 miliónech letech se společnost vzpamatovávala z oné tragické ničivé katastrofy. Vulkánci začali znovu z ničeho tvořit svoji společnost a učit se novému způsobu života v drsném klimatu planety. Tomu se postupem doby přizpůsobila i jejich fysiologie. Tyto změny vytvořily i onen pro Vulkánce charakteristický zevnějšek jako jsou i špičaté uši. Jejich neobvyklý tvar má za úkol napomáhat proudění vzduchu dovnitř a zesilovat tak zvukové vlny a umožnit dobře slyšet i v horkém a řídkého vzduchu. Dalšími, ne už viditelnými ale rozhodně důležitějšími jsou změny plic, ledvin, pokožky, očí a dále. Například oči byly pokryty průhlednou mrkací membránou, která zadržuje nebezpečné záření, horko a prach. Ale vraťme se zpět k historii … k fysiologii se možná vrátíme v další přednášce.

Jak jsem tedy hovořil před touto malou odbočkou, Vulkánci hledali nový způsob života. Nejprve se snažili bojovat proti přírodním podmínkám společně ve větších skupinách. Zanedlouho se však rozdělili do menších klanů, protože malá kapacita oáz nedokázala uspokojovat všechny potřeby velké skupiny jejich obyvatel. Mezi jednotlivými klany docházelo k malým šarvátkám o půdy, kořist a také samozřejmě vodu, ale vzhledem k jejich malému počtu a rozsahu by se dali počítat za nedůležité, stejně jako kmenové války Terranů po celou dobu jejich vývoje. Přes tyto drobné neshody si většina klanů navzájem vypomáhala a společnost se začala pozvolna rozvíjet. Ale o statisíc let později to je 1,4 miliónu let před přítomností některé prameny vyschly. Postižené klany se samozřejmě snažily přežít a všemi způsoby chtěly získat tak drahocenné životodárné prameny vody. Jediným způsobem jejich získaní byl samozřejmě boj. … Dochází opět k prudkým kulturním změnám, strach o přežití vystřídal důvěru a spolupráce se změnila ve vzájemnou nenávist. Horlivě se vyvíjeli nové a stále účinnější zbraně k útoku i obraně. Tento stav pokračoval dalších 500 miliónu let ve kterých se frekvence konfliktu stupňovala. Až se nakonec rodové války stali zcela běžnou záležitostí.

Při horečném výzkumu nových zbraní se Vulkánské technologie neustále zlepšovaly a vědecký pokrok v některých oblastech postupoval dopředu mírovými kroky. Stejně jako pro Terrany, byl pro Vulkánce nejdůležitější objev létání, tomu se na Vulkánu stalo zhruba před 5000 n.l. O 2000 let později již ovládali jadernou sílu, to ale především k ničení. Záhy však poznali, jak si nenapravitelně ničí svoji planetu a atomové zbraně přestali užívat, místo toho opět hledali něco co by zničilo život ale zachovalo přírodní zdroje. Bylo objevena spousta ničivých zbraní ale také velké množství důležitých vynálezů z oboru medicíny, zemědělství, astronautiky a podobně, které zlepšovali podmínky života. Například první let do vesmíru byl uskutečněn již 1100 let před naším letopočtem. Ale stále zuřily války. Skoro nikdo už přesně neznal pravý důvod začátku konfliktů, všichni ale byly příliš hrdí aby přiznali svoje chyby a vzdali se, čímž by také samozřejmě riskovali svoji smrt, a proto pokračovali v boji. V této době zuřili ty největší války, a asi jen 10% planety žilo mírovým způsobem života.

Později … roku168 p.n.l. se na Vulkánu narodil Surak, jehož pozdější existence jak jistě víte ovlivnila celou planetu. V dětství přišel v bitvě o svého otce a bratry. Po jejich smrti se stal vůdcem svého klanu, ale bez spousty padlích mužů si tento rod dlouho svoje území neudžel a musel se rozdělit na jednotlivce hledající útočiště u ostatních. Kontakt s Ko'nya oním kamenem o který se vedla válka ve které zemřel jeho otec, Suraka velice ovlivnil a přiměl jej k přemýšlení nad podstatou existence a smyslu života. Začal hledat východiska, která by pomohla vytvořit novou mírovou společnost. Během několika let shromáždil skupinku Vulkánců věřících v lepší budoucnost. Východisko viděli v cestě emocionální kontroly. … Tato malá komunita byla často napadána, ale odmítala se bránit. Takový postoj válečníci naprosto nechápali. Poněvadž jejich čest (kodex cti) jim zakazovala zabíjet neozbrojené, pokoušeli se Suraka a jeho stoupence zotročit. Ti nekladli žádný odpor, při každé příležitosti hovořili o Surakově učení. Pak, podle legendy navzdory řetězům a jiným překážkám, zmizeli a vraceli se ke svým druhům do oázy Shi Kahr.

Během nějaké doby si filozofie nenásilí a emocionální kontroly vydobyla respekt na celém Vulkánu. Suraka začala následovat stále větší část obyvatelstva, přesto však války stále pokračovaly. Změna nastala až 123 před naším letopočtem, kdy Vulkánci zachytili první radiové signály z vesmíru, všichni byli udiveni objevením dalšího inteligentního života a rozhodli se cizince přivítat jako sjednocená společnost. Boje ustaly a byla zřízena vrchní rada do jejíhož čela byl dosazen Surak. Dalšími členy byly vůdci jednotlivých rodin a také Surakův nejvěrnější následovník S'Task. Po roce jednání a příprav odpověděli Vulkánci na radiové signály a bylo stanoveno místo a doba prvního kontaktu. Ten se měl uskutečnit 18-19 ledna pozemského kalendáře. Na místo setkání se dostavila celá vrchní rada, kromě Suraka, jenž se zdržel kvůli technické poruše vozidla a tak se na setkání nedostavil. První kontakt, ale neprobíhal podle Vulkánských představ.

Vulkánci byly připraveni přivítat novou civilizaci se zdvořilostí, ale oni zradili jejich důvěru. Byli to bohužel Orionci. Ti zajali všechny přítomné z rady a ostatní povraždily.Všichni byli tímto činem šokováni. Cizinci nepřišli ze světa míru jak předpokládali (říkali), jejich jediným zájmem bylo zotročeni překvapeného nově nalezeného světa. Přestože Vulkánci byli na boj zvyklí nebylo pro ně jednoduché se útočníkům bránit, protože válka probíhala především ve volném prostoru a na oběžné dráze, kde se se svými nedokonalými vesmírnými loděmi nemohli Orioncům konkurovat. Utrpěli mnoho ztrát, Orionci dokonce používali Vulkánské družice proti nim samotným. Toto nebezpečí z venku je ale sjednotilo více než cokoliv jiného. Díky spolupráci začali pomalu získávat převahu a vítězit. Naváděli nepřátelské lodi do slunce a také napadat sami sebe. Ale hlavní loď protivníka jenž ovládala z pozadí všechny útoky a držela pod kontrolou družice nemohli stále nalézt. A v tuto chvíli na scénu vstupuje S'Task. Podařilo se mu s několika spoluvězni uprchnout a zmocnit se válečné lodi. S tímto plavidlem poté narazil do hlavní základny Orionců. Několika z nich se podařilo si zachránit život v záchranných modulech. S'Task byl nalezen o mnoho týdnů později, hladový a udržující se při životě pouze silou svého vědomí. Přivedli jej do Surakova sídla, tam se S'Task dostal do rozporu se Surakem, už nebyl přesvědčen o tom, že vše se dá řešit mírovou cestou, když všude kolem je veliké množství násilí. Poté co už byl dost silný aby vstal, opustil Surakuv dům a již s ním nikdy nepromluvil. Po zničení Orionské mateřské lodi již netrval konflikt dlouho, orionci si uvědomili, že Vulkánce neporazí tak jednoduše bez velkých ztrát a proto ustoupili. Tím skončila největší válka ve Vulkánské historii později nazvaná "ankh", což v překladu nejlépe znamená "velký boj".

Poté Surak začal opět šířit svoji filozofii logiky a nenásilí. Prožitá utrpení rozšířila řady jeho následovníků, kteří si nepřáli již žádné války.

Ale našla se i řada těch kteří už nevěřili a byli zklamaní prvním kontaktem a připojili se ke S'Taskovi. S`Task však nechtěl rozšiřovat svou filosofii proti svému učiteli Surakovi protože se obával znovunastolení světa anarchie a války. Proto, se svými stoupenci což bylo asi 5% populace získal 16 kosmických lodí a odcestoval hledat nový domov. Zde začíná samostatná historie Romulanů. Více informací o tomto tématu vám jistě poskytne některý z mích Romulanských kolegů.

Na Vulkánu začali klany spolupracovat a tvořit svoji jak doufali světlou budoucnost. Na místě památné oázy, kde Surak začínal šířit své myšlenky, založili město Shi Kahr. To se poté stalo něčím jako hlavním městem. Velká řada Surakovych následovníků dále rozvíjela jeho myšlenky, jedním z nich byla i T'Plana-Hath, jenž je považována za matku Vulkánské logiky. Mezi její nejznámější věty se řadí tato myšlenka.

"Logika je tmelem naší civilizace, pomáhá nám ven z chaosu emocí."

Časem se tyto filozofie emocionální kontroly staly celoplanetárně rozšířenými a byly přijaty jako jediná správná východiska. Tomu se stalo přibližně ve 20.letech pozemského kalendáře. Od této doby jsme my … Vulkánci takoví jaké nás znáte dnes.